Jednou ze skupin v naší škole je skupina Mládež a dospělí. Tuto skupinu vyučujeme bojové umění Jūjutsu (čti “džúdžucu”) v nesportovní/nezávodní formě. Záměrně používám slovo „vyučujeme“, protože v naší škole se nejedná o běžný sportovní trénink či přípravu na boj v ulicích. Jde o komplexní studium, do kterého kromě technického rozvoje studenta a osvojování si nejrůznějších technik patří také etiketa, teoretické znalosti – od anatomie těla až po historii bojových umění – a filozofie.
Byť se jedná o bojové umění, není třeba se bát – začít může opravdu každý. Studenti vždy začínají od úplných základů, aby se jim lépe postupovalo a abychom předešli jakémukoliv zranění. Začínáme u jednoduchých technik, byť i ty vám na začátku mohou připadat složité. Ale to je ta krása vývoje – ohlédnout se po nějaké době zpět a uvědomit si, že co mi na začátku připadalo složité, je pro mě nyní jednoduché až třeba automatické. A postupně se propracujete i ke složitým technikám, nad kterými jste třeba někdy žasli, když jste je viděli na internetu nebo v nějakém filmu. Ruku v ruce s technickým rozvojem jde v naší škole i postupné získávání teoretických znalostí a poznávání sebe sama – ať už po fyzické stránce, či té vnitřní, mentální. Jūjutsu má jednu nádhernou vlastnost: čím déle jej budete studovat, tím více vám bude dávat.
Spousta lidí u nás začíná se záměrem vystoupit na pár hodin týdně z běžného světa plného práce a povinností. Z mé vlastní zkušenosti ale Jūjutsu dokáže již po pár hodinách člověka nadchnout a téměř pohltit. Původní schopnost lekcí – uniknout – stále zůstává, avšak již není primárním důvodem pro studium v naší škole. Tím se stává samotné Jūjutsu. Studenti jsou postupně díky Jūjutsu vyrovnanější, fyzicky zdravější, spokojenější, a dokonce i efektivnější v běžném životě.