fbpx

Vojta

Sensei, zakladatel
Stručné informace

Vojta je zakladatelem a mistrem (sensei) naší opavské školy Chūsei Ryū. Školu založil 27. listopadu 2019 a od té doby osobně vede veškerá cvičení, která ve škole probíhají a také se stará o celkový provoz školy po všech stránkách. Jūjutsu je pro něj vášní a tato škola životním posláním - pro studenty dělá vše, co je v jeho silách.

Kvalifikace:
- 2. Dan Jūjutsu - v Srbsku uděleno All Japan Budō Association 1. 7. 2018
- Instruktor bojových umění - uděleno Czech Combat Academy 6. 8. 2020
- Intruktor sebeobrany II. třídy - uděleno Czech Combat Academy 29. 3. 2015
- Zdravotník zotavovacích akcí - uděleno Českým Červeným Křížem 29. 5. 2021
- Kondiční trenér - uděleno Czech Combat Academy 6. 8. 2020
- Martial Arts Instructor - uděleno International Education Society London 6. 8. 2020
- Self defense Instructor - uděleno International Education Society London 29. 3. 2015
- Fitness Instructor and Combat Training - uděleno International Education Society London 6. 8. 2020

Co o sobě napsal

Má cesta Budō začala v podstatě velkou náhodou. Byť mí rodiče nejsou aktivní sportovci a ani jeden z nich neměl žádný vztah k bojovým uměním, po návštěvě dne otevřených dveří jedné školy v Berouně v roce 2003 se rozhodli mne přihlásit na hodiny Shotokan Karate. Troufám si tvrdit, že toto bylo začátkem mé cesty.

Tehdy jsem byl ještě malý kluk, teprve ve druhé třídě, ale i nyní si pamatuji, že mne mistr velice ovlivnil a já jsem již po pár hodinách cítil, že až vyrostu, chtěl bych být jako on. Umět to všechno, co nám ukazuje a zároveň mít kolem sebe podobnou „auru“ – náš mistr na nás nekřičel, ale přesto jsme jej všichni poslouchali a nikdo si nedovolil narušovat hodinu. Zároveň byl přísný, ale i hodný. Od této doby jsem cítil, že bych jednou opravdu chtěl být mistrem, byť se s dospíváním důvody měnily a na několik let jsem dokonce studium Budō opustil. Mým tehdejším mistrem byl František Kopunec, za toto Vám velice děkuji – どうもありがとうございました!

Jak jsem již zmiňoval výše, po přestěhování do Opavy, kde mám nyní svou školu, následovala v mém životě přestávka ve studiu, která ale naštěstí netrvala věčně. V roce 2011 jsem narazil na školu Jūjutsu, které mne velice oslovilo jako celek – byl jsem tímto uměním naprosto ohromen a pohlcen. Toto mi zůstalo a byť ve svém názvu toto bojové umění nemá, na rozdíl od některých jiných, slovo cesta „dō“, pro mne to je a věřím, že už navždy bude má Dō.

Stejně, jako by to mělo být u všech studentů bojových umění, jsem si na začátku mého studia prošel úplnými základy. Naučil jsem se například jak se správně postavit nebo jak správně spadnout. Umění pádů je v našem umění extrémně důležité, protože je nedílnou součástí studia a je potřeba, abychom mohli studovat a praktikovat jakékoliv pokročilejší techniky. Postupně, po malých krůčcích, častým cvičením, které se postupně dostalo na frekvenci každodenního a několikahodinového, jsem se posouval k dalším technikám a jejich složitějším provedením. Zároveň jsem se dozvídal spoustu informací například o lidském těle, japonské historii, etiketě a spoustě dalších tématech.

Začal jsem jezdit na různé semináře a stáže, víkendové nebo i týdenní akce. Díky těmto akcím jsem se mohl učit od českých i zahraničních učitelů, mezi které patří například Martin Camilleri z Malty, Roland Jean Maroteaux, nebo také Mladen Burazerovič shihan, který pochází ze Srbska a stojí v čele mezinárodní asociace All Japan Budō Association (AJBA). Vrcholnou zahraniční akcí na mé dosavadní cestě byla právě několikadenní stáž v Srbsku v červnu 2018, kde mi byl na jejím závěru po úspěšně složené zkoušce udělen technický stupeň 2. Dan v Jūjutsu právě prezidentem AJBA, Mladenem Burazerovičem, shihan. Děkuji všem učitelům, od kterých jsem se doposud mohl učit, českým i zahraničním!

Na přelomu roku 2019 a 2020 jsem v Opavě založil školu Chūsei Ryū, protože chci toto úžasné bojové umění předávat dále a pozitivně ovlivňovat své okolí, které se díky mé škole rozrůstá. Protože jsem si studiem Budō prošel již v dětském věku, mám určitou vizi, jakým člověkem by měl mistr pro své malé či mladé studenty být – a té se snažím ze všech sil dosáhnout. Dle mého by měl mistr být pro své studenty dobrým vzorem, zajímat se o jejich životy a pomáhat, když k tomu vidí příležitost. Zkrátka být pro ně takovým průvodcem a postrkovat je správným směrem a zároveň být pomocníkem pro rodiče, protože Ti nemohou být všude a také jim děti někdy neřeknou vše. A je zajímavé, že spousta z těchto aspektů neplatí jen u dětí, ale v různých obměnách také u dospělých studentů – mistr by například neměl své studenty směřovat k násilí, přestože studují bojové umění a naučí se spoustu velice funkčních technik. Naopak, Jūjutsu je nástrojem, který v dnešní době dokáže velmi pomoci v nalezení klidu. Je to úžasná kompenzace proti běžnému, modernímu, pracovnímu životu, který je pro většinu z nás plný stresu a spěchu. Toto umění má spoustu velmi pozitivních vlastností, které nechci všechny vypisovat, protože bych určitě na nějaké zapomněl a tento text by pak byl velice dlouhý. Navíc se i pro různé osoby mohou lišit, proto si je každý musí postupně objevit sám pouze tím, že začne Jūjutsu studovat.

K cestě Jūjutsu také neodmyslitelně patří přijetí celoživotního vzdělávání se a tato cesta nikdy nekončí – ani když se student stane učitelem. Proto se snažím neustále posouvat na vyšší úroveň, abych i svým studentům mohl předávat maximum a kvalita Jūjutsu v mé škole se neustále zlepšovala. Kromě rozšiřování znalostí samotného Jūjutsu, ve kterém jsem momentálně držitelem výše zmíněného 2. Danu si také rozšiřuji průběžně odborné znalosti z pohledu certifikovaných studijních programů. Jsem například instruktorem sebeobrany 2. třídy dle akreditace MŠMT a také vlastníkem certifikátu „Self Defense Instructor“ od International Education Society (IES) London.