Pondělí začalo tradičně, a to u nás v dōjō, kde jsme celé dopoledne cvičili. Děti si pořádně zopakovaly všemožná motorická cvičení a pečlivě prošly ukemi waza (pády). Během cvičení jsme samozřejmě hráli všemožné hry – jako třeba Mrkvičky, Lodě, Čísla nebo Nudle. Po obědě nás navštívili lektoři Červeného kříže, kteří dětem vysvětlili základní pravidla poskytování první pomoci, seznámili je s aplikací Záchranka, a nakonec děti namaskovali.
V úterý proběhl půldenní výlet do Úvalna, kde naším prvním cílem byla rozhledna Hraniční vrch. Cesta k ní byla velmi náročná, jelikož cestou byly rozmístěny miny a kdo na ně šlápl, přišel o nohu. Druhou zastávkou byl Labyrint, kde se nachází zrcadlové bludiště a strašidelný sklep. Oběd jsme měli v Opavě U Náhonu. Po obědě jsme šli do Městských sadů, kde jsme hráli Dostihy a dodělávali bonusové angličáky.
Středa je u většiny nejoblíbenějším dnem, jelikož bývají nejatraktivnější aktivity pro děti. Ani tento rok to nebylo výjimkou. Hned z rána jsme se přesunuli do Ostravy, kde jsme celé dopoledne strávili v HopJump aréně. Pak jsme jen na chvilku odskočili na oběd a nabitý program pokračoval na lezecké stěně. Někteří byli tak šikovní, že vylezli až ke stropu! Ale všechny děti si zaslouží pochvalu za překonání svého strachu z výšek.
Ve čtvrtek nastal opět čas cvičení. Dopoledne jsme zopakovali pády a jsme moc rádi, že šel vidět velký pokrok oproti pondělku. Po vyčerpávajícím posilování jsme stihli i čtyři techniky. Děti, které k nám chodí na cvičení, dělaly dvě pokročilé techniky a děti, které u nás byly poprvé nebo chodí jen na příměstský tábor, cvičily dvě techniky pro začátečníky. Do dopoledního bloku se vešla ještě jedna hra a to Frisbee. Odpoledne jsme došli do kukuřičného bludiště a jako úspěch bereme to, že se všechny děti také vrátily zpět.
V pátek jsme se vydali na celodenní výlet, ale tentokrát na vlastních nohou. Letošní trasa vedla z Melče do Žimrovic kolem Weisshunova kanálu. Cestou jsme si zahráli Zajíc, vlk a zelí. K obědu jsme měli špekáčky, které si děti připravily samy. Pak už jsme jen spěchali na autobus, ale protože jsme mákli, tak zbylo ještě dostatek času a dostali jsme sladkou odměnu v podobě nanuku.
Letošní tábor jsme si moc užili a budeme se těšit zase za rok!