První akci letošního léta 2021 máme úspěšně za sebou, a musím říct, že to byl velmi silný start. Tuto akci jsme pořádali ve spolupráci se školou Kido Ryu z Chrudimi a věříme, že děti od nás i z Chrudimi si ji moc užily. Nebylo nás sice letos mnoho, ale i to nese své výhody. Pojďte se tedy nyní s námi za tímto skvělým táborem poohlédnout, ať už se vaše děti účastnily a chcete si společně projít hezké vzpomínky, anebo třeba zvažujete, že se zúčastníte příští rok a tábory s námi se vám líbí. Takové skvělé akce se totiž určitě budou opakovat!
Dalším skvělým způsobem, jak si oživit vzpomínky, jsou nepochybně i fotky. Rodičům všech účastníků proto mailem pošleme odkaz na Úschovnu, kam vám všechny fotky za celý týden hromadně nahrajeme, a klidně si je můžete prohlížet současně s tím, co budete číst. Sem přidáváme jen pár fotek pro dokreslení atmosféry, spoustu jich ale najdete také na našem Facebooku, kam jsme je přidávali přímo aktuálně ze středu dění každý den.
Pojďme se tedy poohlédnout za celým táborem pěkně postupně. Jak vidíte už výše, byla to hned první akce našeho léta, takže jsme startovali už v pátek 9. července. Tábor byl na jeden týden, i když někteří protestovali a ideální doba trvání by prý byla 10 měsíců během školního roku. To by ale asi neprošlo, takže jsme končili opět v pátek, 16. července.
Pátek 9. července – příjezd a první den na Bílé Holubici
V pátek odpoledne jsme se všichni společně sešli a sjeli na Bílé Holubici v Mokřinkách, kde jsme se jako první samozřejmě ubytovali a prošli jsme si nutné technické formality. Protože někteří s námi byli na táboře úplně poprvé, prošli jsme si i Bílou Holubici a blízké okolí, ať se dobře seznámíme s prostředím. Pak jsme se také seznámili všichni mezi sebou – s instruktory, i se spoluúčastníky ať už z Opavy nebo z Chrudimi.
Oficiálně jsme letní tábor zahájili jak jinak než společným cvičením venku, které vedli oba učitelé obou škol – Vojta a Richard.
Jak jsme zjistili hned brzy poté, na Holubici opravdu skvěle vaří, takže jsme si dali výbornou večeři a během večerního programu jsme se ponořili do legendy letošní celotáborové hry. Dětské akce, byť se to některým může zdát, nejsou jen o cvičení, i když cvičíme hodně a na všech je tak už po týdnu vidět velký posun, a to je skvělé. Tábory ale vždy prokládáme i celotáborovou legendou, spoustou her a bojovek a taky samozřejmě aktivním odpočinkem. Takže letošní celotáborová hra se nesla v duchu Putování po Japonsku. Objevila se před námi velká mapa Japonska, na které byly různé zastávky a úkoly, jejichž splnění nás dovedlo až k pokladu.
Celým týdnem a putováním takto procházeli účastníci rozdělení do tří týmů – a jejich hned prvním úkolem bylo vymyslet si název, pokřik, a i si vyrobit týmovou vlajku. Do putování tak vstoupili tři silné a odhodlané týmy – Dvě čepele, Kočičí dezinfekce a Ohniví přeživší. Nutno podotknout, že u názvů i pokřiků byly zapojeny důvtip a originalita a my jsme se opravdu nasmáli.
Během celého pobytu jsme dodržovali přehledný denní režim – v kolik vstáváme, jíme i v kolik máme jaký program. Takže po večerním programu už následovala večerka a všichni už jsme se nemohli dočkat dalšího dne.
Sobota 10. července – první rozkoukání máme za sebou a jde se na to! Čeká nás cvičení i bojovky
Jak jinak začít den na táboře než ranní rozcvičkou? Tak jako každý den, jsme v 7:30 vyskočili z postelí a šup rovnou na rozcvičku, kterou měl každý den jiný vedoucí, takže nejen na cvičení Jūjutsu si děti vyzkoušely různé přístupy různých instruktorů. Po vydatné snídani jsme pak dětem silně doporučili uklidit si pokoje, protože po celý týden probíhalo také klasické bodování úklidu a byť to mohlo být o dost horší, hlavně ti nejstarší s tím kupodivu měli často dost velký problém.
Během 1. dopoledního bloku nás čekalo samozřejmě cvičení – k dispozici nám byly 2 Dōjō, Kano Dōjō a Uešiba Dōjō, pojmenované na počest dvou velkých osobností z oblasti Budō. Děti se střídaly tak, ať si zacvičí jak v menším, tak ve větším z nich, a také ať si zacvičí jak pod vedením Vojty, tak pod vedením Richarda. Každý učitel má totiž svůj styl a své zaměření, kterým může děti z druhé školy velmi obohatit.
V druhém dopoledním bloku nás čekala první pořádná bojovka – týmy se proti sobě utkali v okruhu, který museli v co nejrychlejším čase projít a po cestě ještě splnit různé stanoviště a překážky. Všechny byly zaměřeny na vybudování síly a kondice, ale hlavně na poznání Japonska, Japonců i jejich zvyků a tradic. Spoustu věcí děti věděly a spoustu nového jsme se taky dozvěděli. Odpoledne nás v prvním bloku čekalo opět cvičení, kdy se učitelé vystřídali.
Po cvičení jako zasloužená odměna nás čekal další bod našeho Putování, a to koupání v Tichém oceánu (alias v řece Moravici). Protože nám většinu pobytu počasí opravdu přálo a bylo krásně, koupání bylo moc příjemné.
Po večeři, během večerního bloku, pak děti musely zúročit poznatky a informace, které nasbíraly během svého studia Jūjutsu i během dopolední bojovky a zahráli jsme si vědomostní hru Riskuj. Byla to velká zábava a kromě toho, že jsme se hodně věcí naučili, jsme se taky pořádně nasmáli.
Neděle 11. července – den v duchu bojovek, které jsme museli zdárně splnit pro posun o další stanoviště na našem Putování po Japonsku
Jako každé ráno jsme i v neděli začali stejně – budíčkem, rozcvičkou, snídaní a ranní hygienou. Pak nás dopoledne čekalo několik bojovek a her, které k táborům prostě neodmyslitelně patří. Čím jiným začít než naší naprostou klasikou, hrou na Pašeráky. Přestože téměř všechny děti už ji s námi hrály třeba minulý rok a už ji znaly, užili jsme si ji, jako bychom hráli poprvé. Po svačině nás čekala další skvělá hra, kdy týmy hrály proti sobě na Dobyvatele a obránce. Musely tak ubránit svou vlajku, ale zároveň nepozorovaně vzít vlajku týmu jiného. Důležitá tak byla dobrá taktika, přesnost při házení papírových koulí i dobrá schopnost nenápadně se pohybovat v lese.
Odpoledne nás zase naproti tomu čekaly oba dva bloky cvičení.
Každý den jsme se snažili, ať děti 2 bloky cvičí a 2 bloky mají jiný program. Pak byl ještě program večer, který už byl spíše klidnější. Tyto bloky jsme ale různě přehazovali a kombinovali, ať je program co nejzajímavější.
Po záživném cvičení a opět dobré večeři nás čekala ještě jedna bojovka, která je také naprostou klasikou, a tou je Ruská schovka – dětem ani nebylo potřeba říkat nic víc, hned byla přivítána s nadšením a jásotem.
Pondělí 12. července – den klidnějších japonských aktivit
Protože se říká, že třetí den na táboře přichází krize, nechtěli jsme děti příliš přetáhnout a namáhat, takže jsme zařadili spíše klidnější aktivity, které ale byly neméně zajímavé a přínosné. Nakonec jsme v podstatě skoro žádnou únavu nebo krizi ani nezpozorovali, ale myslím že tento den dětem sednul skvěle.
Dopoledne jsme si na chvilku zacvičili a po cvičení nás čekal blok tradičních japonských aktivit – vyrobili jsme si známého asijského dráčka, vyzkoušeli jsme si psaní kanji a složili jsme si asi nejtypičtější origami, a to jeřába. Také jsme napsali dopis domů rodičům, jak se tady máme, tak snad v pořádku dorazil.
Odpoledne pak opět jedno cvičení a během druhého bloku jsme dětem zadali úkol, na který se vedoucí těšili asi nejvíce – dalším bodem našeho Putování totiž bylo karaoke (které má v Japonsku velkou tradici) anebo Kjógen (japonská divadelní hra). Úkolem tak bylo v týmech secvičit zpěv, scénku, hru,… cokoli, co pak během večerního programu děti ostatním zahrály. Vedoucí pak utvořili odbornou porotu, v čele s drsným rapperem Břitvou, jehož vtípky nás pak provázely po zbytek tábora (a pravděpodobně i ještě dál). Byla to zkrátka opravdu legrace, některé týmy svou hru pojaly totiž jako parodii a u toho jsme pak všichni opravdu chytli záchvat smíchu. Tak jsme si užili i kulturní večer, po kterém pak následovala společná party.
Úterý 13. července – výletový den v přírodě
V úterý dopoledne jsme se oba celé bloky věnovali cvičení, posun ve znalosti technik a celkově v Jūjutsu byl u všech účastníků opravdu velký – za to jsme opravdu moc rádi, spoustu her jsme zařadili i do cvičení, tak jak to míváme i na běžných lekcích. Bezkonkurenčně nejlepší ale byla hra na Čísla.
Odpoledne jsme se pak vydali na delší, „půldenní“ výlet po krásách okolí Moravice, kdy jsme si pověděli i spoustu užitečných poznatků o přežití v přírodě, správném vybavení, rozdělávání ohně a mnoho dalšího. Také jsme brodili řeku, což všichni zvládli i přes sem tam mokré oblečení opravdu skvěle.
Po nachozených 10 kilometrech byla zasloužená večeře a večerní program už jen klidnější – mladší děti zhlédly krásnou japonskou pohádku Cesta do fantazie a starší čekala beseda nejen o cvičení s Vojtou a Richardem.
Středa 14. července – „zvířecí“ den, jakožto už předposlední bod našeho Putování
Ve středu jsme přidali navíc jedno krátké cvičení více zaměřeno na přípravu na zkoušky, protože některé účastníky čekalo ve čtvrtek páskování a zkouška na vyšší technický stupeň. A na to je dobrá příprava základ. Procvičit si pády, gymnastiku a samozřejmě i techniky, které jsou na zkouškách požadovány, není nikdy na škodu. Po tomto “bonusovém” cvičení se přidali i ostatní a rozdělili jsme se opět na dvě skupiny – starší s Vojtou, mladší s Richardem.
Středa celá se nesla v duchu zvířat, kdy ne že bychom se úplně starali o živá zvířata, ale kromě toho, že jsme si zmínili některá typická japonská zvířata, i naše hry byly ve spojitosti se zvířaty. Proto jsme si ještě před obědem zahráli Dostihy (ne Dostihy a sázky), kde byla důležitá rychlost, ale i znalosti a týmová spolupráce.
Po obědě, abychom si trochu odpočinuli, nás čekala klidnější aktivita, kdy jsme si na památku namalovali táborová trička. Každý to pojal podle své fantazie – někdo napsal název svého týmu, někdo si nechal podepsat všechny účastníky a kamarády, někdo zase perlil s Břitvovými hláškami, ale všechna trička byla moc krásná a povedená.
Večer nás čekala ještě jedna zvířecí hra, s názvem Nakrmte ptáčátka! Když jsme si řekli pravidla, někteří vypadali celkem zděšeně a že tak blbou hru ještě nehráli, ale to je kouzlo Ptáčátek – o kolik hloupěji to zní, o tolik větší sranda to pak je. Takže opět hraní provázely záchvaty smíchu, a nakonec si myslím, že tuto hru jen tak nikdo nezapomene a příště si ji dáme určitě znova.
Večerním programem a nástupem bychom normálně každý den skončili, a navíc tímto jsme splnili všechny body Putování a čekal nás už jen poklad – jenže… To by nebyla správná zápletka, kdyby se v noci neobjevili ninjové. Ti nám z naší mapy ukradli všechny vlaječky, kterými jsme se po stanovištích posouvali, a my jsme tedy k pokladu nemohli. Proto byl v noci vyhlášen poplach a výprava do lesa, abychom od ninjů ukradené vlaječky vzali zpět. I přesto že jsme bojovali více než 2 hodiny, ninjové se nedali a vlaječky jsme nezískali. Tím jsme se dostali do poměrně prekérní situace, kterou jsme museli ve čtvrtek zvládnout vyřešit.
Čtvrtek 15. července – vyvrcholení celotáborové hry
Čtvrteční dopoledne ale bylo věnováno zkouškám, kdy děti musely splnit určité požadavky a předvést učitelům své umění. Všem, kteří zkoušku nakonec zvládli, moc gratulujeme. Ti, kteří teď zkoušky nedělali, si ještě zahráli nějaké hry, no a odpoledne jsme se museli vydat na ninjy znovu! Zvolili jsme lepší taktiku, a i když ninjové jednoho z našich členů zajali, nejen že se nám povedlo ho znovu osvobodit, ale i všechny vlajky jsme vybojovali zpět. Tím jsme splnili naše celotáborové Putování po Japonsku, dětem jsme udělili diplom a památeční tričko, tak věříme, že jim bude celý tábor a všechny hezké zážitky ještě dlouho připomínat.
Večer pak nesměl chybět táborák a opékání špekáčků, a taky hraní fotbalu „všichni proti vedoucím.“ Byl to prostě krásný poslední den krásného tábora.
Pátek 16. července – ukončení
V pátek jsme si ráno ještě naposledy dali rozcvičku, aby se po ní dětem náhodou nestýskalo, pak už jsme jen uklidili pokoje, což byl pro některé docela oříšek a oficiálně jsme letní tábor ukončili opět společným cvičením. Nesměla chybět ani fotka, a po obědě už jsme se rozjeli domů.
Věříme, že si děti užily tábor stejně jako my, a že se ještě uvidíme buď na další letošní letní akci, takže na příměstských táborech nebo na letní škole pro dospělé (a starší děti), anebo že se potkáme na nějaké další akci v zimě nebo příští rok! Díky všem účastníkům a ahoooj!